17.07. – 23.07. 2011

Loď: Bavaria 34 - Lili
Délka 10,8m;
Šířka 3,48m;
Ponor 1,85;
Moto 21kW;

Nás šest: Alena, Gábina, Karel, Klárka, Lucka a já

neděle 17.7.2011

 Kolem 0630 přijíždíme v Kaštele k maríně, kterou najdeme podle stěžňů trčících nad okolní domy. Káju s Gabčou necháváme spát, ale kolem 0730 je začínáme "opatrně" probouzet. Jsem netrpělivý a Kája dělá, že je to v pohodě, ale určitě není, protože ho budím uprostřed hluboké noci... :) Přebrali jsme loď a vypluli na seznamovací plavbu po zálivu. Vyzkoušeli jsme kotvení, koupání a plavbu na gumáku s motorem na pevninu za zmrzlinou. Večer jsme se rozhodli pro návrat do domovské maríny, abychom první noc strávili s dětmi v poklidu, zkusili jak se přistává na mooring a odpočinuli si, alespoň my, po noční cestě na jih. V maríně jsme byli skoro sami, v bezvětří se na mooring najíždělo krásně, na přístav se snesla tma a s usínáním jsme se těšili na ranní vyplutí.

Napluto 13NM.

pondělí 18.7.2011

V pondělí ráno příjemně odpočatí kolem 1000 vyplouváme. Cílem je "nějaká" zátoka na Šoltě, uvidíme podle větru a podmínek, kam se nám podaří doplout. Vítr foukal kolem 12kn, pohoda. Do úžiny mezi Splitem a ostrovem Čiovo vplouváme s flotilou jiných plachtenic, příjemná podívaná a po vyplutí ze zákrytu ostrova Čiovo se trochu zvedly vlny i vítr, ale pořád jsme pluli na plné plachty. Nastala správná pohoda, klídek a pro Káju i tabáček. Pro vplutí do ůžiny mezi Brač a Šoltu (Splitska vrata) nám foukal nepříznivý vítr, tak jsme pokračovali k severozápadnímu pobřeží Šolty s tím, že jí obeplujeme ze západu. Rozfoukalo se, dokonce jsme i trochu zrefovali a vypustili jsme za lodí lana, ale ne pro zpomalení lodě, ale aby se Lucka s Klárkou (pro jistotu s vestama) nechali vláčet za lodí a moc se jim to líbilo. Překvapilo mne, jak loď okamžitě zpomalila o 1 až 1,5kn, jakmile holky vlezly do vody a vlekli jsme je za za lodí.
Po obeplutí nejzápadnějšího výběžku Šolty jsme viděli krásné zákoutí na západě ostrova. Propluli jsme kolem Maslinice, malého městečka na západě Šolty, kde leží 7 malých ostrovů a ke kotvení jsme vpluli do zátoky Šešula. Do zadního výběžku jsme ani nezkoušeli plout a zakotvili jsme v pravém výběžku, hned za zátokou, kde chovali ryby. Jedna loď už tam kotvila, ale místo se našlo i pro nás. Po čase připlul k lodi člun, "ááá žeby kasírování?" blesklo mi ihned hlavou, ale byla to pouze plovoucí reklama, pozvání do stejnojmenné restaurace - Šešula, které jsme přijali a z původně zamýšlené zmrzliny se vyklubala skromná lehčí večeře.

Napluto 18NM.

úterý 19.7.2011

Po probuzení nás čeká plavba na Hvar, pofukuje lehký větřík a po vyplutí ze zátoky fouká E, SE, tak 4Bf. Pokoušíme se stoupat, ale na volném moři trochu narosly vlny, fouká přímo ze směru, kam chceme plout. Po čase se objevily první příznaky mořské nemoci u některých členů posádky. Statečně to snášeli, ale přesto jsme zvolili malou změnu kurzu a křižovali na SE podél pobřeží Brače. Situace se uklidnila a když jsem Klárce řekl, aby se nevolnosti tak nepoddávala, Kája (tuším i Gabča) se hlasitě rozesmál a trousil na můj účet poznámky ve smyslu: "Uvidíme až na podzim poplujeme na Bornholm", že mi to připomene... blabla. Každopádně jsem dělal ramena, neb jsem byl za kormidlem a nějak jsem to ustál relativně vpohodě. Poblíž Brače bylo moře klidnější, občas přišlo koupání, plavba po nesčetných otázkách kdy tam budem utekla a odpoledne jsme už vplouvali do zátoky na Hvaru. Měli jsme jí jen pro sebe, proto jsme lana vyvázali i ke břehu a když ráno na NW bouřilo, zvedly se vlny a otočil vítr, byl jsem za ně rád. Vykoupali jsme se, dobře najedli a s přibívající tmou narůstala touha po spánku, který na sebe nedal dlouho čekat.

Napluto 28NM.

středa 20.7.2011

Probudil mne pohyb po lodi, to Gábina schovávala věci před deštěm. Houpání lodě se zvětšilo a proto jsem zůstával ve střehu, těsně před svítáním jsem vylezl ven a vidím, že levobokem jsme se nepříjemně přiblížili ke břehu, začal jsem mít obavu a raději probudil Karla. Nakonec to nebylo tak vážné, kotva držela, lano též, zrušili jsme pohotovost, Kája opět ulehl, ale ještě nějakou chvíli jsem zůstal v kokpitu a pozoroval NW obroz, bouřka s desítkami blesků vytvářela zajímavou barevnou hudbu. Samozrejmě, když jsem konečně po půl hodině zašel pro foťák, představení skončilo. Počasí se uklidnilo a ani svítání nebylo silnější než touha po přerušeném spánku. Usínal jsem s nadějí, že další probuzení bude příjemnější. Slunce už mělo za sebou kus cesty, když naše paluba ožila a čelaka nás plavba do Starého Gradu. Podle předpovědi měl vítr sílit a také zesiloval. Čím dříve připlujeme do maríny, tím více šancí bude najít místo ke stání. Pochopitelně na plachty jsme pluli co nejdál, s větrem skoro v zádech. Před Gradem jsme se připravili na první vyvazování na mooring v plné maríně, s docela slušným větrem přímo z boku. Povedlo se nám to napodruhé, ale stejně jsem nevydržel jet konstantní rychlostí přímo mezi lodě a zpomalil jsem tak o 3m dříve, než by bylo vhodné, což byla chyba a okamžitě nám příď vítr stočil. Naneštěstí sousední loď, německá, krásný, nízký, středokokpitový oldtimer se starším pánem na palubě, stojící přídí ke břehu, měla zrovna v tom místě, kde byla naše kotva, na vnější straně ten drátěný držák záchranné podkovy. Ať se posádka (Ála s Gabčou) snažili fendrovat sebelépe, stejně kotva držák podkovy trochu pocuchala. Smůla, podotýkám, že reling sousední lodě byl na zádi tak o půl metru níž než na naší přídi... nejdřív soused láteřil, pak jen pokyvoval hlavou. Hned jsem za ním šel abych zjistil jak se věci mají a navrhl co s tím. Ohledání místa činu podalo jasné svědectví, že asi nejsme první, kdo držák pocuchal. Ohýbat v průměru cca 4-5mm ocelový drát není ve dvou kleštích bez svěráku taková sranda, ale povedlo se a s prací jsme nebyli evidentně spokojeni pouze my, ale i náš soused. Brzo mne opustili myšlenky někde shánět dílnu s COčkem a jako drobnou satisfakci jsme přidali flašku vína. Konec dobrý, všechno dobré. Trupy zůstaly nedotčené. Přesto hodnotím zaplouvání na mooring jako daleko příjemnější, než na severu oblíbené zajíždění mezi kůly. Moc klidu mi nepřidalo, když nám ze břehu začali vytahovat mooringové lano někde pod lodí a vypadalo to, že se chytlo o kýl. Je potřeba zachovat klid, je důležité mít co nejdříve uchycené návětrné záďové lano a potom už se dá s motorem udělat lecos. Odpoledne jsme vyrazili na koupačku do přístavu, kupodivu se nikdo nekoupal a bylo vidět proč. Slušné vlnobití u betonového mola nebylo na koupání příjemné. Nechali jsme se proto pouze ošplouchat příbojem, výsledkem byl silný zážitek a chodníkový lišej. Jinak klasika, Starý Grad je turistické město, dle mého soudu příjemnější než Hvar. Absolvovali jsme malou promenádu, zmrzlinu, krámky apod. Týden se lámal a druhý den nás čekala už plavba zět do mateřské maríny.

Napluto 6NM.

čtvrtek 21.7.2011

Vyplutí proběhlo bez problémů, v noci se vítr utišil a vyplouvali jsme do mírného větru, alespoň v maríně. V zátoce už foukalo víc, rozbalili jsme plachty a začátek příjemné plavby nám zpestřili delfíni. Nikdy jsem tyto tvory neviděl na vlastní oči a už vůbec ne z 10-15m. Vypluli jsme ze Starigradske zátoky a změnili kurz směrem k Brači, prohlédnout si pláž Zlatni rat. Pláž je to hezká, hlavně na snímcích z ptačí pespektivy, ale touha vstoupit zrovna na tuto pláž vlastní nohou nebyla silnější, než chuť vyráchat se na nejaké míň přeplněné a poklidné pláži a tak jsme na člunu přejeli kousek stranou. Plachtili jsme od rána a děti chtěli někam na břeh, trochu si odpočinout a šnorchlovat. Zakotvili jsme kousek před bójema vymezující prostor pro plavce a na mírně přeplněném člunu odpluli kouse stranou na pláž, kde nebylo moc lidí. Pluli jsme v 5ti asi 200m, šikmo proti vlnám a občas šplouchlo do lodi tak, že nakonec jsme už drželi externí nádrž v ruce, aby neuplavala, v člunku bylo tak 30cm vody. Na lodi zůstal jenom Kája. Pak jsem zjistil, že se dalo kotvit těch 200m stranou na pěkném místě, ale už jsme to nechali být. Foukal docela svěží vítr. Chvilku po vylodění z člunu jsme si všimli, jak Karel na lodi pobíhá z kokpitu na příď a zpět. Samozřejmě, že povolila kotva, ale Kája je šikovný a překotvit zvládl sám, naštěstí tam bylo dost místa, stačilo popojet trochu dopředu. Všude se to hemžilo surfaři a paragány na prknech, jednoho jsme se dokonce pokoušeli zachraňovat, prkno ztratil, ale vítr vál směrem k pobřeží a proto řekl, že je v pohodě a nechal se po vodě unášet větrem. V podvečer jsme dopluli do zátoky Rasotica s asi 100m náskokem před nějakou německou lodí, tím pádem jsme si vybrali asi bezpečnější kotviště. Kotvení v zastrčeném 30m širokém výběžku na konci zátoky trochu připomínalo cirkus, ale povedlo se. Zadní lana vyvázána ne břeh a kotevní řetěz asi v 6m hloubce zamotaný na obrovském balvanu, plném různých lan. Zřejmě sloužil jako závaží pro vyvazovací bóji. Těch lan tam bylo opravdu dost, ale všilm jsem si jich až při kontrole s brýlema, některé ležely na dně i napříč zátokou. Docela past. Sice ne hluboko, ale při představě být tam někdy v březnu... Ten řetěz se povedlo namotat na ten balvan úplně jednoduše, couvali jsme do výběžku a než se podařilo uvázat zadní lana, několikrát nás vítr otočil přídí kolem osy. Naštěstí šel řetěz na balvanu rozmotat, dobré 4m jsem potom namotal zpět do lodě, ale na neštěstí tak 30cm zůstávalo stále zaklíněno pod balvanem. Smrákalo se a voda kolem byla zakalená, jak jsem se snažil řetěz vyhrabat zpod balvanu. Usoudili jsme, že ráno to nějak vytáhneme a jsme na noc alespoň dobře zakotvení. Loď s německou posádkou, která vplula do zátoky o chvíli později, zakotvila zádí ke břehu o kousek dál. Zdálo se, že dobře, ale zdání klamalo.

Napluto 31NM.

pátek 22.7.2011

Ráno po svítání mne probudil silný vítr a podivné vlnění, proto jsem vylezl ven. Koukám co se bude dít, vítr sílí, naštěstí do zad, kde jsme, zdá se, dobře vyvázáni ke břehu. Obloha na severu zlověstně tmavne, rozhlížím se kolem a vidím, že nám uletělo plážové lehátko, nechávám ho být, ale vzápětí vidím kousek od lodě plavat fendr. Koukám, je z naší lodě. Probouzím Káju, startujeme motor a na člunu jedeme pro fendr, ten už oželet nemíním, zachraňujeme i lehátko. V zátoce kotvili dvě další lodě. Loď, která včera připlula těsně za námi neměla dobrou polohu vůči větru, přímo do boku. Nakonec jim zřejmě kotva povolila a začalo je to snášet bokem ke břehu, vyřešili to odplutím na moře. Nám foukalo přímo do zad, lana byly vyvázané ke břehu, kotevní řetěz šprajcnutý pod kamenem, tak jsme celkem v poklidu pokračovali ve spánku. Ráno se Kája vydal na obhlídku kotevního řetězu. Vynořil se a hlásí: "řetěz je volný". Zaskočilo mne to, ale příjemně, včera ne a ne ho povolit a teď? Myslím, že tomu pomohlo vlnění z bouřky, nijak silné, ale stačilo. Mohli jsme vyplout ke Splitu. Větru moc nebylo a co bylo foukalo do čumáku. Někde na půli cesty jsme opět potkali delfíní rodinku, ale už ne tak blízko. Za úplného bezvětří jsme zůstali uprostřed Bračského kanálu a oddali se vodním radovánkám. Čas byl neúprosný a museli jsme pokračovat v cestě. Začalo foukat, na křižování nic moc, pak už foukalo víc, udělaly se pěkné vlny a nakonec jsme přeci jenom nastartovali motor. U benzínky byla hrozná fronta, otočili jsme to a pokračovali na plachty dál do Kaštely s tím, že naftu přivezeme v kanystru z benzínky u silnice.
Večer to v maríně vypadalo jako na velké diskotéce, naštěstí jsme stáli stranou centra dění a překvapení pro mne bylo, když s úderem (asi) 2300 marína utichla a ponořila se do klidné noci. Napluto 35NM.

Check out jsem ani pořádně neviděl, Kája vše vyřídil zatím co jsem jel autem pro naftu. Marína je v sobotu dopoledne jeden velký blázinec, hromada lidí, zavazadel, vozíků... Konec dobrý, všechno dobré. S Gabčou a Kájou jsme se rozloučili a pokračovali na 13 denní pobyt na Šoltě. Sem už to nepatří, ale musím se zmínit. Na trajektu jsme odpoledne zažili takovou bouřku, že si to budu dlouho pamatovat. Hlavně proto, že jsem si chtěl vyfotit plachetnici, která plula směrem od Šolty a doslova se zmítala ve větru, potom jsem jí viděl už se zlomeným stěžněm. Než jsem nastartoval fotoaparát, viděl jsem jak se položila na bok, přišla smršť dešťové vody, že už jí nebylo vidět a mám pouze jeden nekvalitní snímek, na kterém je matně vidět její zlomený stěžeň. Uf, řekl jsem si, že počasí nám na loď vyšlo a v apartmánu ať si bouří, když jsem promočený z horní paluby trajektu vběhl pod střechu.